Historie

Lidé zde žili již od dávných dob. Ve 2. století ovládli celý poloostrov Římané, kteří úplně změnili a zmodernizovali tvář Španělska. V 5. století sem začali pronikat germánské kmeny – Vizigóti a Svébové, kteří vytvořili stabilní království a na sklonku 6. století tzv. Vizigótskou říši. Po vpádu arabsko-berberské armády ovládli většinu pyrenejského poloostrova muslimové. Berbeři a Arabové přestylizovali Španělsko na vyspělý státní útvar, který svojí úrovní převyšoval ostatní. Maurská království byla postupně likvidována a území Pyrenejského poloostrova bylo rozděleno na Portugalsko, Kastilii a Aragon. V 15. století položil sňatek dědičky kastilského trůnu Isabely Kastilské a dědice aragonského trůnu Ferdinanda II. Aragonského (1469) základy k trvalému sjednocení dvou nejmocnějších křesťanských států Pyrenejského poloostrova do španělského království. Za vlády Habsburků (16. a 17. století) probíhal ve Španělsku tzv. zlatý věk. Do třicetileté války (1618 – 1648) vstupovalo Španělsko jako mocnost, ale na jejím konci se projevil hospodářský úpadek země. Na počátku 18. století zemřel poslední král z rodu Habsburků a vypukly mnohé boje o moc. V 19. století se vlády ujal Josef Bonaparte a Druhá světová válka ve 20. století (1939 – 1945) přinesla Španělsku velký rozvoj. V roce 1982 se Španělsko stalo členem NATO, v roce 1986 vstoupilo do Evropské unie a v roce 1999 se stalo členem eurozóny. V roce 2004 zde byly útoky teroristické organizace al-Káida a zemřelo mnoho lidí. José Luis Rodríguez Zapatero a jeho Španělská socialistická dělnická strana se v roce 2008 posílila a i nyní je zde José Luis Rodríguez Zapatero předsedou vlády.